Jaroslav Plesl: Filmy a pořady, které stojí za zhlédnutí

Raná filmová kariéra Jaroslava Plesla

Jaroslav Plesl patří mezi nejvýraznější české herce současnosti. Jeho filmová kariéra nabírala na síle už na přelomu devadesátých let a nového tisíciletí. Cesta k filmovému plátnu? Ta nebyla vůbec jednoduchá ani rychlá. Jako mladý herec si musel své místo tvrdě vybojovat – první menší role v televizi a v nenápadných filmových projektech mu daly příležitost nasbírat zkušenosti a postupně se posunout dál.

Plesl začínal především v menších rolích, které však byly pro jeho růst neocenitelné. Měl prostor zkoumat různé herecké přístupy a rozvíjet svůj výraz. Jeho přirozený cit pro složité charaktery byl patrný už tehdy. Možná to nebyly vždy hlavní tituly, které by všichni znali, ale díky nim navázal kontakty s režiséry a producenty, kteří v něm viděli potenciál.

Přelomovým okamžikem v jeho rané kariéře byla spolupráce s renomovanými českými režiséry. Ti dokázali rozpoznat, že Plesl umí vdechnout autenticitu i těm nejnáročnějším postavám. Nebál se výzev – přijímal role, které vyžadovaly hlubokou psychologickou přípravu a schopnost vcítit se do komplikovaných životních situací. Jeho herecký projev vždycky působil přirozeně a věrohodně, což ho odlišovalo od ostatních.

Postupně se filmy a pořady s Jaroslavem Pleslem stávaly vyhledávanějšími. Diváci oceňovali, že dokáže přinést na plátno postavy s opravdovou lidskou hloubkou. Menší nezávislé projekty mu daly svobodu experimentovat s různými technikami a přístupy, což později skvěle využil i v komerčnějších projektech. Nikdy se nebál riskovat – přijímal role, které byly výzvou nejen herecky, ale třeba i fyzicky nebo psychicky.

Za ta první léta si vybudoval pověst spolehlivého profesionála, který ke každé roli přistupuje naplno a pečlivě se připravuje. Uměl naslouchat režisérům, ale zároveň do svých postav vnášel vlastní kreativní vize. Filmy a pořady s Jaroslavem Pleslem z tohoto období ukazují jeho postupný umělecký růst a formování charakteristického stylu.

Co Plesla také vždycky vyznačovalo? Ochota učit se od zkušenějších kolegů a neustále se zdokonalovat. Účast v různorodých projektech mu umožnila poznat nejrůznější filmové žánry a styly režie, což rozšířilo jeho hereckou paletu. Toto období položilo pevné základy pro pozdější úspěchy a etablování se jako jednoho z nejrespektovanějších herců české kinematografie.

Nejznámější filmové role a postavy

Jaroslav Plesl je jedním z těch herců, kteří dokážou zcela přirozeně zaujmout, ať už na plátně nebo televizní obrazovce. Když se podíváte na jeho filmografii, zjistíte, že si zahrál opravdu v čem se dalo – od historických dramat přes detektivky až po komedie. A to nejlepší? V každé roli je prostě věrohodný.

Vzpomenete si na Národního umělce? Tady si Plesl vzal na starosti postavu Karla Sabiny, což nebyla žádná procházka růžovým sadem. Zahrát člověka, o kterém se dodnes vedou bouřlivé debaty – libretista, který možná donášel na vlastní přátele – to chce cit pro detail. Plesl dokázal ukázat Sabinu jako složitou osobnost, ne jako jednoduchého padoucha nebo hrdinu. Právě tahle schopnost vidět mezi černou a bílou všechny odstíny šedi z něj dělá výjimečného herce.

Pak jsou tu Případy 1. oddělení. Kolik detektivních seriálů už jsme viděli? Spoustu. Ale když v nich hraje Plesl, má to prostě jiný grády. Jeho detektiv není žádný nadčlověk ani robocop – je to normální chlap, který dělá svou práci. A právě tahle lidskost je důvod, proč se k seriálu diváci vracejí.

Protektor byl pro Plesla další příležitost ukázat, co v něm je. Film z doby okupace, plný morálních dilemat a těžkých rozhodnutí. Kdy mlčet, kdy mluvit? Kdy se přizpůsobit a kdy vzdorovat? Tahle vnitřní zápasy dokázal Plesl vyjádřit tak, že to diváky skutečně zasáhlo.

A pak přišly Bobule. Kdo by řekl, že po těch vážných rolích dokáže být i tak naturally vtipný? Ale ono to tak funguje – dobrý herec je dobrý herec, ať hraje v komedii nebo dramatu. Pleslův smysl pro humor a timing byly v téhle populární komedii naprosto přirozené, žádná násilnost.

V seriálu Rapl zase Plesl ukázal, že rozumí současným problémům. Nejen že je zahraje, ale dá jim lidskou tvář. Právě tohle dělá rozdíl mezi průměrným a skvělým hercem.

Když dostal nabídku na Anthropoid, byla to pro něj šance ukázat se světu. Mezinárodní produkce, zahraniční hvězdy, příběh atentátu na Heydricha. A co myslíte? Obstál naprosto skvěle. Dokázal, že čeští herci nejsou žádní outsideři a klidně se mohou měřit s kýmkoliv.

A Most!? Další důkaz toho, že Plesl umí držet diváckou pozornost dlouhodobě. V seriálu musíte budovat postavu postupně, nenápadně, a přitom být pořád zajímavý. To není vůbec jednoduché, ale jemu to jde.

Účinkování v českých televizních seriálech

Jaroslav Plesl – jméno, které zná snad každý, kdo sleduje českou televizi. Za svou kariéru nasbíral desítky nezapomenutelných rolí v seriálech, které se vrývaly do paměti několika generací diváků. Od devadesátých let postupně budoval svou pověst herce, který dokáže každou postavu naplnit životem tak, že ji prostě musíte věřit.

Vzpomínáte na Případy prvního oddělení? Ten seriál prostě musel mít každý. A právě tady Jaroslav Plesl ukázal, co v něm je. Nebyla to jen další role – dokázal do svých postav vnést takové nuance, že jste občas zapomněli, že se díváte na herce. Každý pohled, každé gesto mělo svůj význam. To není žádná náhoda, to je prostě um.

Pak přišla Ordinace v růžové zahradě. Seriál, který běžel roky a roky, a přitom dokázal udržet publikum u obrazovek. Plesl tady hrál tak přirozeně, že jeho postava mohla být vaším sousedem, kolegou z práce nebo známým z hospody. Právě tahle schopnost – zahrát obyčejného člověka tak, aby nebyl obyčejný – z něj dělá výjimečného herce.

Co Vyprávěj? Tenhle seriál přenesl celou generaci zpátky do normalizace. A nebylo to jen o nostalgii – šlo o autentické vykreslení doby, která mnohým divákům byla důvěrně známá. Pleslův přínos byl neocenitelný. Dokázal vtisknout své postavě pravdivost té éry, včetně všech jejích stínů a kompromisů.

V Kriminálce Anděl se zase vrátil k detektivkám. Moderní příběh, dynamické tempo, napětí. A uprostřed toho všeho Plesl, který si s tímto žánrem rozumí jako málokdo. Když sledujete jeho práci se scénou plnou napětí, vidíte herce, který přesně ví, kdy přidat, kdy ubrat, kdy nechat diváka vydechnout.

Cirkus Bukowsky byl trochu jiná káva. Humor smíchaný se společenskou kritikou – není snadné v tomhle balancovat. Ale Plesl to zvládl. Dokázal vás rozesmát a vzápětí přimět k zamyšlení. Kolik herců tohle umí?

V seriálu Most! dostal prostor ukázat opravdové mistrovství. Kvalitní scénář, skvělá režie – a uprostřed toho charakterní herec, který každou scénu posouvá dál. Jeho postavy nejsou černobílé, mají vrstvy, motivace, které nejsou na první pohled zřejmé.

Rapl zase zachytil divoké devadesátky. Tu specifickou atmosféru změny, nejistoty, ale i nadějí. Plesl tady pracoval s každým detailem – od způsobu, jak jeho postava mluví, až po to, jak se pohybuje. Tohle je práce skutečného profesionála.

Spolupráce s významnými českými režiséry

Jaroslav Plesl patří mezi nejrespektovanější české herce současnosti. Jeho kariéra by nevypadala tak, jak ji známe, kdyby nepotkal ty správné režiséry ve správný čas. Víte, co dělá z dobrého herce výjimečného? Schopnost vtělit se do úplně odlišných postav a dát jim takovou autenticitu, že jim prostě uvěříte.

Jan Hřebejk a Plesl – to je dvojice, která prostě funguje. Kolik filmů spolu natočili? A hlavně – kolik z nich se vám vryla do paměti? Hřebejk má dar pro společenskou satiru, umí se dívat na českou realitu kriticky, ale zároveň s humorem. A Plesl? Ten dokáže tu režisérovu vizi přenést na plátno tak, že vám připadá, jako byste toho člověka znali. Možná ho potkáváte každý den na ulici, v hospodě, v tramvaji.

Spolupráce s Bohданem Slámou představuje další významný milník – ale úplně jiný. Sláma je poeta mezi režiséry. Jeho filmy mají zvláštní atmosféru, zachycují ty tiché okamžiky mezi lidmi, ty nedořečené věty, pohledy, gesta. A právě v tomhle prostředí Plesl exceluje. Dokáže hrát obyčejného člověka tak, že v něm najednou objevíte něco výjimečného. Není to o velkých gestech nebo patetických scénách – je to o pravdivosti.

S Petrem Zelenkou se dostáváme do úplně jiných vod. Zelenka miluje absurditu, hru se slovem, nekonvenční příběhy. Pleslova schopnost pracovat s absurdním humorem a zároveň udržet emocionální hloubku postavy – to je umění, které ne každý zvládne. Pamatujete si některé scény z jejich společných projektů? Možná jste se u nich smáli, pak vám bylo do pláče, a pak jste vlastně ani nevěděli, co přesně cítíte. A to je přesně ono.

Televize je jiná parketa než kino. Jiné tempo, jiné nároky, často méně času na přípravu. Alice Nellis nebo David Ondříček patří mezi režiséry, kteří i v televizní tvorbě drží vysokou laťku. Nellis má zvláštní talent vyprávět rodinné příběhy – ne ty idealizované z reklam, ale ty skutečné, komplikované, plné nedorozumění a zároveň lásky. Plesl u ní vytváří mužské postavy, které nejsou jen doplňkem ženských hrdinek. Jsou to lidé z masa a kostí, s vlastními problémy, sny i selháními.

Ondříček zase miluje dynamiku, vizuální styl, akci. A ukazuje se, že Plesl není jen charakterní herec, který sedí v hospodě a mludruje. Zvládne i fyzicky náročné role, akční sekvence – a přitom neztrácí psychologickou věrohodnost postavy. To chce kondici nejen fyzickou, ale hlavně hereckou.

Práce s mladší generací režisérů – to je možná to nejdůležitější. Kolik herců v jeho věku by riskovali? Kolik by jich řeklo: Ne, mně to nic neříká, já budu raději dělat, co znám? Plesl ne. On je otevřený novým věcem, experimentům, netradičním rolím. A právě tohle ho udržuje stále živého, stále zajímavého. Neustrnul v jednom typu role, neuspokojil se s tím, že je etablovaný. Pořád se posouvá dál.

Divadelní práce a herecké úspěchy

Když vidíte Jaroslava Plesla na jevišti, vnímáte okamžitě, že před vámi stojí herec tělem i duší. Patří mezi nejvýraznější osobnosti současného českého divadla – ne kvůli nějakým efektním gestům nebo hlasitému projevu, ale díky něčemu mnohem vzácnějšímu. Jeho hra prostě funguje. Je v ní pravda, hloubka a neskutečná pestrost.

Všechno začalo už na pražské DAMU, kde si vybudoval solidní základy. Víte, jak to bývá – někdo školu projde, dostane diplom a pak teprve hledá, co s tím. U Plesla to bylo jinak. Už tehdy bylo jasné, že má na to stát se opravdovým řemeslníkem.

Po škole zamířil do pražského Divadla Na zábradlí, což bylo vlastně štěstí pro obě strany. Tady dostal prostor pracovat s režiséry, kteří od herců vyžadují víc než jen naučený text. Musel myslet, hledat, riskovat. A právě tahle zkušenost ho posunula někam úplně jinam. Zahrál si v inscenacích, o kterých se dodnes mluví – těch, co oslovily kritiky i lidi, kteří do divadla chodí prostě proto, že je to baví.

Jeho herecký projev se vyznačuje mimořádnou schopností vcítit se do psychologie postavy a přinést na jeviště emoce, které nejsou hraní, ale skutečný zážitek. Plesl nikdy nebyl typ herce, co si vezme roli, naučí se repliky a hotovo. To by ho asi ani nenaplňovalo. On každou postavu rozebírá, zkoumá, hledá v ní něco lidského – i když hraje třeba naprostého padoucha nebo podivína.

Spolupracoval s předními českými režiséry a jeho repertoár? Ten je jako dobrá knihovna – najdete v něm Shakespeara i současné texty, klasiku i experimenty. Tahle rozmanitost není náhoda. Ukazuje, že dokáže skočit do úplně jiného světa, přizpůsobit se, a přitom v každé roli zůstat stoprocentně přesvědčivý.

Nejlepší jsou jeho komplexní charaktery – ty, kde nestačí jen zahrát, ale musíte pochopit, co se děje v hlavě člověka, který možná jedná špatně, ale má k tomu svoje důvody. Plesl dokáže na jevišti vytvořit atmosféru, která vás vtáhne do děje natolik, že zapomenete, že sedíte v hledišti. Sledujete jeho hlas, pohyby, výraz tváře – a všechno dohromady působí naprosto přirozeně, jako by to vůbec nebylo nacvičené.

Hostoval v dalších významných českých divadlech, kde pokaždé přinesl něco svého. Jeho přístup k herectví není o tom, že by se jednou naučil nějaký recept a pak ho jen opakoval. Neustále se posouvá, hledá, vzdělává se. Pro mladší kolegy je to inspirace – vidí, že i po letech můžete pořád chtít být lepší.

Zkušenosti nabyté na jevišti mu umožnily vytvořit nezapomenutelné filmové a televizní postavy, které dobře znáte z obrazovek. Přenos z jeviště před kameru není vůbec jednoduchý – co funguje v divadle, může ve filmu působit přehnaně. Plesl ale umí přepnout, přizpůsobit se, a přitom si zachovat tu intenzitu a pravdivost, která z něj dělá výjimečného umělce.

Dabingové role a hlasové kreace

Jaroslav Plesl se během své bohaté herecké kariéry nevěnoval jen filmovým a televizním rolím. Důležitou součást jeho umělecké práce tvoří také dabing a hlasové kreace. Ten charakteristický hlas a schopnost vdechnout postavám život jen pomocí hlasu – to z něj dělá vyhledávaného dabéra pro nejrůznější projekty.

V oblasti dabingu si Jaroslav Plesl vybudoval pevnou pozici jako spolehlivý interpret zahraničních filmů a seriálů. Jeho hlas zná spousta diváků z českých verzí mezinárodních produkcí, kde propůjčil svůj charakteristický projev mnoha zahraničním hercům. Vždycky přitom dokázal zachovat autenticitu původní postavy a současně jí vtisknout něco ze sebe. Dabingová práce je přece jiná než klasické filmové nebo divadelní herectví – a Plesl prokázal svou všestrannost právě tím, jak dokázal zvládnout tento náročný žánr.

Mezi jeho dabingové počiny patří účast v animovaných filmech, kde jeho hlas oživil postavy pro děti i dospělé. Dabovat animovaný film je specifická výzva – herec musí vytvořit věrohodnou postavu čistě hlasem, bez mimiky a gest. Plesl v této oblasti ukázal mimořádnou kreativitu. Dokázal ztvárnit komické postavy stejně přesvědčivě jako ty vážnější.

V dokumentárních pořadech a vzdělávacích programech se jeho hlas stal rovněž známým prvkem. Komentáře a narační části dokumentů vyžadují specifický přístup – kombinaci autority s přístupností. Jaroslav Plesl tuto rovnováhu zvládá s přirozenou lehkostí. Umí modulovat hlas podle obsahu a nálady dokumentu, což přispívá k celkovému zážitku a pomáhá udržet pozornost diváků.

Kromě tradičního dabingu se Plesl věnoval také audioknihám a rozhlasovým hrám. Tyhle žánry vyžadují ještě intenzivnější soustředění na hlasový projev. Musíte udržet pozornost posluchačů pouze hlasem, bez jakékoliv vizuální podpory. Jeho interpretace literárních děl a rozhlasových scénářů získaly uznání kritiků i posluchačů.

Hlasové kreace pro reklamní spoty a komerční projekty představují další oblast, kde Jaroslav Plesl uplatnil své schopnosti. Jeho hlas znáte z různých reklamních kampaní, kde jeho kredibilita a rozpoznatelnost přispívají k efektivitě sdělení. Práce v reklamě vyžaduje schopnost rychle se adaptovat a dodat textu přesvědčivost během několika sekund.

Jeho dabingové role představují důležitý doplněk vizuální práce před kamerou. Tahle kombinace z něj dělá komplexního umělce, který ovládá různé formy herecké interpretace a dokáže oslovit publikum prostřednictvím různých médií a formátů.

Jaroslav Plesl je herec, který dokáže ztělesnit složité charaktery s takovou přirozeností, že divák zapomene na hraní a vidí pouze pravdivý lidský příběh plný emocí a vnitřních rozporů.

Radim Kopáček

Ocenění a nominace za herecký výkon

Jaroslav Plesl patří mezi nejvýraznější české herce současnosti – jeho talent byl opakovaně oceněn prestižními filmovými i divadelními cenami. Co stojí za jeho úspěchem? Především schopnost vnést do každé role autentičnost a hloubku, kterou diváci okamžitě vnímají.

Prvním významným oceněním v jeho kariéře byla nominace na Českého lva za vedlejší mužský herecký výkon ve filmu Štěstí. Tam ztvárnil postavu člověka na okraji společnosti – a udělal to s takovou přesvědčivostí, že na něj nikdo nemohl přestat myslet.

Skutečný průlom přišel s filmem Protektor z roku 2009, kde si zahrál po boku Jany Plodkové a Marka Daniela. Za roli kolaboranta Emila Vrbaty získal Českého lva v kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli – nejvyšší filmové ocenění u nás. Snímek režiséra Marka Najbrta se dotýkal citlivého tématu protektorátu a Plesl dokázal zachytit vnitřní rozpolcenost člověka, který se pohybuje v morálně složitém prostředí okupované země. Není jednoduché hrát postavu, která balansuje mezi přežitím a zradou, ale právě v těchto nuancích Plesl exceluje.

V televizní tvorbě zazářil především v seriálu Pustina. Tento kritikou oceňovaný seriál mu přinesl nominaci na cenu České filmové a televizní akademie a ukázal, že i v dlouhodobějším projektu dokáže udržet napětí a hloubku postavy. Jeho schopnost vyjádřit složité mezilidské vztahy a atmosféru postkomunistických devadesátých let prostě sedla – diváci v tom poznávali vlastní vzpomínky a zkušenosti.

Divadlo je však jeho domovem. Cena Thálie, nejprestižnější české divadelní ocenění, mu byla udělena za výkon v inscenaci Divadla pod Palmovkou, kde dlouhodobě působí. Na jevišti dokáže oslovit diváka přímým, autentickým herectvím bez zbytečných afektací – prostě sedne do hlediště a víte, že sledujete mistra svého oboru.

Mezi další významné filmy patří Obsluhoval jsem anglického krále režiséra Jiřího Menzela. I když měl menší roli, dokázal zapůsobit – není potřeba být na plátně dvě hodiny, když umíte zanechat stopu za pár minut. Podobně byl oceněn za účinkování ve filmu Karamazovi, moderní adaptaci klasického díla Fjodora Dostojevského, kde se opět potvrdilo, že žádná role není pro něj příliš náročná.

Pravidelně se objevuje v nominacích na Ceny České filmové kritiky, což dokládá respekt odborné veřejnosti. Jeho filmografie zahrnuje desítky snímků – od intimních dramat přes historické filmy až po současné sociální sondy. A víte, co mají všechny společného? Pečlivou přípravu a hledání pravdivosti postavy. Právě to z něj dělá jednoho z nejrespektovanějších českých herců své generace.

Současné projekty a plánované role

Jaroslav Plesl je dnes jedním z nejvytíženějších herců u nás. Stačí se podívat na jeho program – filmy, seriály, divadlo, všude ho najdete. Dokáže zahrát prakticky cokoliv, a proto po něm režiséři sahají, když potřebují někoho, kdo roli opravdu prožije a udělá z ní něco víc než jen text naučený nazpaměť.

V televizi ho vidíme pravidelně v několika seriálech, které lidi baví sledovat. Hraje postavy, které nejsou černobílé – mají své stíny, vyvíjejí se, mění se. Prostě role, do kterých si může sáhnout na dno a ukázat, co v sobě má. Televize to ví a ráda s ním počítá i do dalších řad.

Na filmovém poli má Plesl rozjetých hned několik projektů v různém stadiu příprav. Chystají se intimní příběhy o vztazích mezi lidmi, ale i velká historická plátna, kde musí strávit spoustu času přípravou, nastudovat si dobu, vcítit se do kontextu. Režiséři oceňují, že to nebere na lehkou váhu – když má zahrát konkrétní postavu, jde do hloubky, baví se s odborníky, snaží se pochopit každý detail.

Čím dál víc se objevuje i v mezinárodních projektech. Spolupráce se zahraničními tvůrci mu dává možnost porovnat, jak se pracuje jinde, jaké jsou tam postupy, co by se dalo přenést i k nám. Je to pro něj inspirace, která ho posouvá dál.

Divadlo pro něj pořád zůstává důležité. Chystá několik nových inscenací s režiséry, kteří na české scéně znamenají něco víc. Prknům, co znamenají svět, věnuje stejnou pozornost jako kameře – možná i víc, protože divadlo je živé, tady nemáte druhou šanci, druhý záběr.

Zajímavé je, že si rád vybírá i projekty mladých tvůrců. Neláká ho jen velká komerční produkce. Když vidí dobrý scénář a zajímavou výzvu, jde do toho, i když je to riskantnější. Tahle otevřenost různým přístupům z něj dělá herce, který pomáhá udržovat českou tvorbu pestrější a živější.

A nejde mu už jen o samotné hraní. Začíná ho zajímat, jak funguje celá filmová kuchyně – produkce, tvůrčí rozhodování. Po letech před kamerou ví, jak věci chodí, a možná se jednou podíváme na jeho jméno i v jiných rolích než jen v titulcích u obsazení.