Kino Palace otevírá po rekonstrukci: Co nového nabídne divákům?

Historie prvního Kina Palace v Praze

První pražské Kino Palace bylo založeno v roce 1912 v samém srdci metropole na Václavském náměstí. Původní budova stála na místě dnešního obchodního domu Družba a byla prvním specializovaným biografem svého druhu v Praze. Tento průkopnický projekt vznikl z iniciativy podnikatele Josefa Nováka, který se inspiroval podobnými kinosály v západní Evropě, především ve Vídni a Berlíně.

Interiér kina byl na svou dobu mimořádně luxusní, s červeným sametovým čalouněním sedadel a pozlacenými prvky výzdoby. Sál měl kapacitu 450 míst a byl vybaven nejmodernější promítací technikou té doby. Promítací stroj byl dovezen přímo z Paříže a představoval technologický vrchol své éry. Akustika sálu byla pečlivě navržena tak, aby vyhovovala jak němým filmům s živým hudebním doprovodem, tak později i zvukovým snímkům.

V počátcích své existence se Kino Palace specializovalo především na zahraniční filmy, zejména francouzské a německé produkce. Během první světové války však muselo čelit značným obtížím při získávání nových snímků, což vedlo k rozšíření programu o české němé filmy. Významným milníkem v historii kina byl rok 1929, kdy zde proběhla první projekce zvukového filmu v Československu.

Ve třicátých letech prošlo kino rozsáhlou modernizací, při níž byla instalována klimatizace a rozšířeno foyer. Vznikl také elegantní bufet s nabídkou občerstvení a kavárna, která se stala oblíbeným místem setkávání pražské kulturní elity. Během této éry se Kino Palace etablovalo jako prestižní kulturní instituce, kde se konaly premiéry nejvýznamnějších českých i zahraničních filmů.

Druhá světová válka znamenala pro kino složité období. Německá okupační správa využívala prostory především k promítání propagandistických filmů a zpravodajství. Navzdory tomu se vedení kina snažilo udržet i českou filmovou tvorbu na programu, byť v omezeném rozsahu.

Po znárodnění v roce 1945 bylo Kino Palace začleněno do státního podniku Československý státní film. V padesátých letech prošlo další modernizací, při níž byla instalována širokoúhlá projekce a sterefonní zvuk. Kino si i nadále udržovalo vysoký standard a bylo považováno za jedno z nejlepších promítacích zařízení v Praze.

Osudným se pro původní Kino Palace stal rok 1970, kdy bylo rozhodnuto o jeho demolici v rámci přestavby dolní části Václavského náměstí. Přestože proti tomuto rozhodnutí protestovala část kulturní veřejnosti, historická budova musela ustoupit novému developerskému projektu. Tradice značky Palace však nezanikla - nové moderní multikino bylo později otevřeno na jiném místě v centru Prahy, kde pokračuje v odkazu svého slavného předchůdce až do současnosti.

Architektura a výzdoba kinosálů

Kinosály v palácových kinech představovaly vrchol architektonického umění své doby a byly navrženy tak, aby divákům poskytovaly maximální komfort a nezapomenutelný kulturní zážitek. Interiéry těchto prostor často kombinovaly prvky art deco s funkcionalistickými elementy, což vytvářelo jedinečnou atmosféru luxusu a elegance. Stěny kinosálů byly zpravidla zdobeny bohatými štukovými ornamenty a reliéfy, které často zobrazovaly motivy z filmového světa nebo klasické mytologické výjevy.

Stropní konstrukce palácových kin byla obvykle řešena pomocí kazetových stropů, které kromě své estetické funkce plnily také důležitou roli v akustice sálu. Osvětlení bylo realizováno prostřednictvím křišťálových lustrů a nástěnných svítidel, která byla pečlivě rozmístěna tak, aby vytvářela příjemnou atmosféru před začátkem představení a zároveň nerušila během projekce.

Sedadla v palácových kinech byla čalouněná kvalitními materiály, nejčastěji sametem nebo plyšem v sytě červené barvě, která se stala charakteristickým znakem těchto prostor. Řady sedadel byly uspořádány v mírném oblouku a se stoupajícím sklonem, což zajišťovalo optimální výhled na plátno z každého místa v sále. Mezi řadami byl dostatečný prostor pro pohodlný průchod diváků.

Významným architektonickým prvkem byla také balkónová část, která byla typická pro většinu palácových kin. Balkóny byly často zdobeny ornamentálními zábradlími z tepaného železa nebo mosazi a poskytovaly exkluzivní místa k sezení s nejlepším výhledem na promítací plátno. V některých kinech byly dokonce instalovány speciální lóže pro významné návštěvníky.

Promítací plátno bylo zarámováno bohatě zdobeným portálem, který často obsahoval dekorativní prvky inspirované divadelní architekturou. Před plátnem byl obvykle umístěn ornamentální závěs v barvách korespondujících s celkovým barevným řešením interiéru. Tento závěs se před začátkem představení slavnostně rozevíral, což přidávalo na dramatičnosti celého zážitku.

Foyer palácových kin bylo navrženo jako reprezentativní prostor s mramorovými podlahami, zrcadlovými stěnami a elegantním mobiliářem. Často zde byly umístěny pohodlné odpočinkové zóny s křesly a kanapemi, kde mohli diváci trávit čas před představením nebo během přestávek. Součástí foyer byly také bufety s občerstvením a šatny pro návštěvníky.

Technické zázemí kinosálů bylo na svou dobu velmi moderní. Promítací kabiny byly vybaveny nejnovějšími projektory a zvukovými systémy. Větrání a vytápění sálů bylo řešeno pomocí sofistikovaných vzduchotechnických systémů, které zajišťovaly příjemné prostředí po celý rok. Akustika sálů byla pečlivě propočítána a stěny byly často obloženy speciálními materiály pro optimální šíření zvuku.

V paláci kina se ztrácí hranice mezi snem a skutečností, kde každý příběh ožívá a každá emoce nachází svůj domov

Květoslav Hořejší

Zlatá éra biografů v meziválečném období

V období mezi světovými válkami zažívaly biografy v českých zemích nebývalý rozmach. Palácová kina se stala symbolem kulturního života a společenského postavení. Tato honosná zařízení, často umístěná v centrech měst, nabízela divákům mnohem víc než jen filmovou projekci - byla to místa setkávání, zábavy a kulturního vyžití.

Architektura palácových biografů byla charakteristická svou okázalostí a luxusem. Prostorná foyer zdobily mramorové sloupy, křišťálové lustry a umělecká díla. Sedadla byla potažena kvalitním sametem a interiéry disponovaly propracovanou akustikou. Mnohá palácová kina měla kapacitu přes tisíc diváků a pyšnila se nejmodernější promítací technikou své doby.

Ve dvacátých letech vznikla řada významných palácových kin, mezi nimiž vynikalo především kino Lucerna v Praze, které se stalo vzorem pro další podobné projekty. Následovala výstavba biografů jako Passage, Metro či Alfa, které dodnes patří k architektonickým skvostům české kinematografie. Každé z těchto kin mělo svůj jedinečný charakter a atmosféru.

Provoz palácových biografů byl spojen s řadou doprovodných služeb. Návštěvníci mohli před představením posedět v elegantních kavárnách, které byly součástí komplexů. K dispozici byly šatny s profesionální obsluhou a často i kuřárny. Uniformovaný personál, včetně uvaděček v elegantních kostýmech, dotvářel atmosféru luxusu a výjimečnosti.

Programová skladba těchto kin byla pečlivě vybírána. Kromě běžných filmových představení se zde konaly slavnostní premiéry za účasti filmových hvězd, tematické festivaly a kulturní události. Palácová kina často disponovala orchestřištěm, kde živá hudba doprovázela němé filmy. Postupně se zde začaly promítat i první zvukové filmy, což přilákalo ještě více diváků.

Společenský význam palácových biografů byl enormní. Návštěva kina se stala prestižní záležitostí, lidé se na představení oblékali do svých nejlepších šatů. Biograf byl místem, kde se setkávala společenská smetánka s běžnými diváky, což přispívalo k demokratizaci kultury. V době hospodářské krize pak kina představovala dostupnou formu zábavy pro široké vrstvy obyvatelstva.

Technologický pokrok v této éře znamenal revoluci v promítání. Původní němé filmy byly postupně nahrazeny zvukovými, což vyžadovalo značné investice do modernizace promítací techniky. Palácová kina však držela krok s dobou a jejich majitelé neváhali investovat do nejnovějších technologií, aby si udrželi náskok před konkurencí.

Zlatá éra biografů přinesla také rozvoj filmové distribuce a vzniku prvních filmových společností. Palácová kina se stala důležitými kulturními centry, která významně přispěla k rozvoji československé kinematografie a formování filmové kultury v meziválečném období.

Technické vybavení a promítací systémy

Moderní kinosál Paláce je vybaven špičkovým digitálním projektorem Christie CP4230, který zajišťuje projekci ve formátu 4K s vysokým rozlišením a jasem. Tento systém umožňuje promítání nejnovějších filmových premiér v té nejvyšší možné kvalitě. Projektor je doplněn výkonným zvukovým systémem Dolby Atmos s prostorovým 7.1 zvukem, který vytváří dokonalý filmový zážitek díky preciznímu rozmístění reproduktorů po celém sále.

Kinosál disponuje velkoplošným promítacím plátnem o rozměrech 12 x 5 metrů se speciální povrchovou úpravou pro maximální světelnou odrazivost. Systém je také vybaven záložním projektorem pro případ technických komplikací, což zajišťuje nepřerušený provoz i v případě neočekávaných událostí. Pro projekci 3D filmů je instalován moderní systém RealD s aktivními 3D brýlemi, které poskytují výjimečně ostrý a jasný trojrozměrný obraz.

Klimatizační systém kinosálu je navržen tak, aby udržoval optimální teplotu a vlhkost vzduchu během celého představení. Vzduch je kontinuálně filtrován a obměňován pomocí výkonných vzduchotechnických jednotek. Pohodlí diváků zajišťují ergonomicky tvarovaná sedadla s držáky na nápoje a dostatečným prostorem pro nohy. Celková kapacita hlavního sálu je 280 míst, včetně speciálně upravených míst pro vozíčkáře.

Promítací kabina je vybavena nejmodernějším serverovým systémem pro správu digitálního obsahu, který umožňuje bezproblémové přehrávání DCP (Digital Cinema Package) souborů. Technici mají k dispozici profesionální kalibrační nástroje pro pravidelnou kontrolu a údržbu obrazové kvality. Systém je připojen k vysokorychlostnímu internetu pro možnost stahování digitálního obsahu a aktualizací.

V roce 2025 proběhla kompletní modernizace audio systému, kdy byly nainstalovány nové výkonné basové reproduktory a přidány další satelitní reproduktory pro ještě lepší prostorový zvuk. Součástí vybavení je také profesionální mixážní pult, který umožňuje precizní nastavení zvuku pro různé typy filmových představení či živých přenosů.

Kinosál je také vybaven záložními zdroji energie, které v případě výpadku proudu zajistí bezpečné dokončení projekce a bezproblémové vypnutí všech systémů. Pro komfort návštěvníků je instalováno decentní LED osvětlení v uličkách, které neruší během projekce, ale zajišťuje bezpečný pohyb diváků. Celý systém je řízen z centrálního ovládacího pultu, kde má obsluha přehled o všech technických parametrech a může okamžitě reagovat na případné problémy.

Významné filmové premiéry v Kině Palace

Kino Palace se již od svého otevření v roce 1926 stalo významným kulturním centrem a místem, kde diváci mohli zhlédnout ty nejprestižnější filmové premiéry své doby. První velkou událostí byla projekce němého filmu Metropolis od Fritze Langa, která se konala pouhé dva měsíce po světové premiéře v Berlíně. Návštěvníci tehdy zaplnili všechna sedadla v hlavním sále a mnozí museli stát i v uličkách.

Ve třicátých letech minulého století se v Kině Palace uskutečnila památná premiéra prvního československého zvukového filmu Tonka Šibenice. Tato událost přilákala nejen běžné diváky, ale i významné osobnosti tehdejší kulturní scény, včetně režiséra Karla Lamače a hlavní představitelky Ity Riny. Atmosféra byla elektrizující a novináři následující den psali o historickém momentu české kinematografie.

V poválečném období se Kino Palace stalo svědkem několika významných premiér, které definovaly československou filmovou tvorbu. Mezi nezapomenutelné okamžiky patří uvedení filmu Císařův pekař a pekařův císař s Janem Werichem v hlavní roli. Premiéra se konala za přítomnosti celého filmového štábu a byla doprovázena velkolepou recepcí v přilehlých prostorách kina.

Šedesátá léta přinesla do Kina Palace vlnu československé nové vlny. Premiéra filmu Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela se zapsala do historie jako jeden z nejvýznamnějších večerů. Následný zisk Oscara za nejlepší cizojazyčný film jen potvrdil význam této projekce. Sál byl tehdy svědkem standing ovation, která trvala více než deset minut.

V moderní éře Kino Palace pokračuje v tradici významných premiér. Digitalizace projekční techniky v roce 2012 umožnila promítání filmů v té nejvyšší kvalitě. Mezi nedávné významné události patří česká premiéra filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem, která přilákala mezinárodní filmové kritiky a byla součástí prestižního filmového festivalu.

Prostory kina také hostily řadu benefičních premiér a charitativních projekcí. Významnou událostí byla například premiéra dokumentárního filmu o české humanitární pomoci v zahraničí, která vybrala přes půl milionu korun na podporu vzdělávacích projektů. Kino Palace tak není jen místem kulturního vyžití, ale i platformou pro společensky prospěšné aktivity.

V současnosti se Kino Palace připravuje na další kapitolu své historie s plánovanou rekonstrukcí hlavního sálu, která má zachovat historický ráz, ale přinést moderní komfort pro diváky 21. století. Přesto zůstává věrné své tradici uvádění prestižních filmových premiér a kulturních událostí, které přitahují filmové nadšence z celé republiky.

Společenský život a kulturní význam

Palácová kina se v průběhu 20. století stala významnými centry společenského a kulturního života v českých městech. Tato kulturní zařízení nebyla pouhými místy pro promítání filmů, ale představovala skutečné společenské instituce, kde se setkávali lidé různých společenských vrstev. V době své největší slávy, především ve 20. a 30. letech minulého století, byla palácová kina považována za symboly moderního městského životního stylu a kulturní vyspělosti.

Návštěva palácového kina byla společenskou událostí, při které se lidé oblékali do svých nejlepších šatů. Před představením se scházeli v elegantních foyer, kde probíhaly živé diskuze o filmu, umění a společenském dění. Mnohá palácová kina disponovala vlastními kavárnami a cukrárnami, které sloužily jako místa pro setkávání intelektuálů, umělců a místní kulturní elity. Architektonická výpravnost těchto prostor podtrhovala jejich význam jako center kulturního života.

V období první republiky se palácová kina stala místy, kde se promítaly nejen nejnovější domácí a zahraniční filmy, ale konaly se zde také různé kulturní akce, přednášky a besedy s filmovými tvůrci. Významnou roli hrála tato kina v šíření filmové kultury a vzdělávání široké veřejnosti. Pravidelné filmové festivaly a tematické přehlídky přitahovaly diváky všech věkových kategorií a sociálních skupin.

Palácová kina významně přispěla k demokratizaci kultury, neboť zpřístupnila filmové umění širokým vrstvám obyvatelstva. Jejich programová skladba často zahrnovala jak populární zábavné filmy, tak náročnější umělecká díla. Kulturní přínos těchto institucí spočíval také v tom, že vytvářely prostor pro setkávání různých generací a podporovaly mezigenerační dialog.

V současné době, navzdory konkurenci multiplexů a streamovacích služeb, si některá historická palácová kina zachovávají svůj jedinečný kulturní význam. Často se profilují jako alternativní kulturní centra, kde se kromě filmových projekcí konají divadelní představení, koncerty, výstavy a další kulturní akce. Jejich atmosféra a genius loci přitahují především návštěvníky, kteří hledají autentický kulturní zážitek a váží si historického dědictví těchto míst.

Palácová kina také významně ovlivnila vývoj české kinematografie a filmové kultury. Byla to právě tato kina, kde měly premiéru mnohé významné české filmy a kde se formoval vkus několika generací filmových diváků. Jejich společenský význam přesahoval pouhou funkci promítacího sálu - byla to místa, kde se utvářely kulturní hodnoty, estetické preference a kde se rozvíjela filmová gramotnost české společnosti.

Proměny kina během komunistického režimu

Po nástupu komunistického režimu v roce 1948 došlo k zásadním změnám v československé kinematografii, které výrazně ovlivnily i fungování Paláce kina. Toto kdysi výstavní filmové zařízení prošlo během následujících desetiletí řadou proměn, které odrážely tehdejší politickou a společenskou situaci. Znárodnění kinematografie znamenalo, že všechna kina přešla pod správu státu, což se nevyhnulo ani tomuto významnému kulturnímu stánku.

V padesátých letech se dramaturgická skladba programu radikálně změnila. Zatímco v předválečném období dominovaly západní filmy a československé snímky první republiky, nyní převládala sovětská produkce a filmy z ostatních socialistických zemí. Palác kina se stal důležitým nástrojem propagandy, kde se před každým představením promítaly povinné zpravodajské týdeníky a budovatelské snímky.

Technické vybavení kina však paradoxně zaznamenalo v šedesátých letech určitý pokrok. Došlo k instalaci modernějšího promítacího zařízení a vylepšení ozvučení sálu. Interiér prošel renovací, která však bohužel často necitlivě zasahovala do původní architektonické podoby. Původní secesní prvky byly překryty nebo odstraněny ve prospěch modernějšího socialistického vzhledu.

Sedmdesátá léta přinesla období takzvané normalizace, kdy se repertoár kina ještě více zpolitizoval. Přesto se občas podařilo do programu propašovat i kvalitní zahraniční filmy, především z spřátelených zemí. Palác kina si i v této době udržoval pozici jednoho z nejvýznamnějších kin ve městě, především díky své výhodné poloze a velké kapacitě sálu.

V osmdesátých letech začalo docházet k postupnému chátrání budovy, což bylo způsobeno nedostatkem financí na údržbu a opravy. Technické zázemí zastarávalo a komfort diváků se snižoval. Přesto kino stále plnilo důležitou společenskou funkci a bylo místem, kde se lidé mohli alespoň částečně odpoutat od každodenní reality socialistického režimu.

Zajímavým aspektem této éry byly filmové festivaly pracujících a různé tematické přehlídky, které se v Paláci kina pravidelně konaly. Tyto akce, ačkoliv ideologicky zabarvené, přinášely divákům pestřejší programovou nabídku a často i možnost zhlédnout jinak nedostupné snímky. Kino také sloužilo jako místo pro školní představení a vzdělávací projekce, čímž plnilo důležitou výchovnou funkci v duchu socialistické pedagogiky.

Navzdory všem změnám a omezením si Palác kina zachoval určitou prestiž a zůstával významným kulturním centrem města. Jeho historie během komunistického režimu je svědectvím o proměnách československé společnosti a kinematografie, stejně jako o schopnosti kulturních institucí přežít i v nelehkých podmínkách totalitního režimu.

Zánik tradičních kinopaláců v moderní době

Tradiční kinopaláce, které byly po desetiletí symbolem filmové kultury a společenského života, postupně mizí z našich měst. Tento fenomén je zvláště patrný od počátku 21. století, kdy mnoho historických kinopaláců podlehlo tlaku modernizace a změnám ve způsobu, jakým lidé konzumují filmovou zábavu.

Původní kinopaláce, budované převážně ve 20. a 30. letech minulého století, představovaly architektonické skvosty své doby. Jejich honosné fasády, zdobené foyer a prostorná hlediště s elegantními balkony vytvářely nezaměnitelnou atmosféru. Návštěva takového kina nebyla pouze o zhlédnutí filmu, ale představovala společenskou událost. Lidé se oblékali do svého nejlepšího oblečení, setkávali se ve vyzdobených předsálích a užívali si jedinečnou atmosféru těchto kulturních chrámů.

S příchodem multiplexů v nákupních centrech začal postupný úpadek tradičních kinopaláců. Moderní multikina nabízejí více projekčních sálů, nejnovější technologie a pohodlnější sedačky, ale postrádají onu magickou atmosféru starých biografů. Ekonomický tlak a vysoké náklady na údržbu historických budov často vedou k jejich uzavření nebo přeměně na jiné komerční prostory.

Mnoho významných kinopaláců bylo přestavěno na obchodní domy, kasina nebo bylo zcela zbouráno. Například slavné kino Sevastopol v centru města muselo ustoupit developerskému projektu, podobný osud potkal i Bio Ideal a další historické biografy. Některé kinopaláce se snaží přežít transformací na kulturní centra, kde se kromě filmových projekcí konají divadelní představení, koncerty a jiné kulturní akce.

Ztráta těchto kulturních památek má významný dopad na městskou krajinu i společenský život. S každým zaniklým kinopalácem mizí kus historie a jedinečné atmosféry, kterou moderní multikina nedokážou nahradit. Mladší generace již možná nepozná pocit, když se těžké sametové závěsy rozhrnou a odhalí veliké plátno v zdobeném sále s vysokými stropy.

Některá města se snaží zachránit poslední zbytky této éry prostřednictvím památkové ochrany nebo dotačních programů na rekonstrukci. Přesto je trend zániku tradičních kinopaláců nezastavitelný. Digitalizace, streaming a změny v životním stylu současné společnosti představují výzvy, kterým historické biografy těžko čelí. Paradoxně právě autentičnost a historická hodnota těchto míst by mohla být jejich největší konkurenční výhodou v době, kdy lidé stále více hledají jedinečné kulturní zážitky.

Zachování alespoň některých kinopaláců pro budoucí generace je důležitým úkolem v oblasti kulturního dědictví. Představují nejen architektonické památky, ale i svědectví o době, kdy návštěva kina byla výjimečným zážitkem a důležitou součástí společenského života města.

Současné využití historických prostor bývalých kin

Historické prostory bývalých kin v České republice procházejí v posledních desetiletích významnými proměnami. Bývalé Palace kino, které kdysi představovalo vrchol filmového průmyslu ve městě, nyní slouží jako multifunkční kulturní centrum. Původní architektonické prvky art deco byly citlivě zachovány při rekonstrukci, která proběhla v roce 2018. Velkolepý hlavní sál s původními štukovými ozdobami a charakteristickým balkónem nyní hostí nejen příležitostné filmové projekce, ale také divadelní představení, koncerty a společenské akce.

V případě historického Kina Palace se podařilo zachovat původní promítací kabinu, která se stala součástí stálé expozice o historii kinematografie v regionu. Současné využití těchto prostor reflektuje moderní trendy v kulturním životě, kdy se bývalá kina transformují v multifunkční kulturní huby. Původní foyer nyní slouží jako kavárna a galerie, kde se pravidelně konají výstavy současného umění a fotografií.

Rekonstrukce historických kinosálů představuje značnou výzvu pro architekty a památkáře. Je nutné najít rovnováhu mezi zachováním historické hodnoty budovy a potřebami moderního kulturního provozu. V mnoha případech se podařilo zachránit původní sedadla, která byla restaurována a nyní slouží jako připomínka zlaté éry biografů. Akustické vlastnosti sálů, které byly původně navrženy pro filmové projekce, se ukázaly jako ideální i pro živá hudební vystoupení.

Transformace bývalých kin nezahrnuje pouze kulturní využití. Některé prostory byly adaptovány na kreativní studia, coworkingová centra nebo vzdělávací instituce. Původní technické zázemí často poskytuje unikátní prostředí pro moderní multimediální tvorbu. Zajímavým trendem je také propojování původní kinematografické funkce s gastronomickými zážitky, kdy některé prostory fungují jako kombinace restaurace a projekčního sálu.

Důležitým aspektem současného využití je také ekonomická udržitelnost provozu. Mnoho bývalých kin se potýkalo s finančními problémy, které vedly k jejich uzavření. Nový multifunkční model provozu umožňuje diverzifikaci příjmů a tím i dlouhodobou životaschopnost těchto historických budov. Pravidelné kulturní programy, pronájmy prostor pro soukromé akce a doplňkové služby vytvářejí stabilní ekonomický základ.

Zachování genius loci původních kinosálů je klíčovým prvkem při jejich současném využití. Atmosféra těchto prostor, která v sobě nese desetiletí filmových zážitků, zůstává zachována i při novém způsobu využití. Původní architektonické prvky, jako jsou dekorativní štukové prvky, historická svítidla nebo charakteristické vstupní portály, jsou pečlivě restaurovány a integrovány do moderního designu. Toto citlivé propojení historie a současnosti vytváří jedinečné prostředí, které přitahuje návštěvníky napříč generacemi.

Vzpomínky pamětníků na slavné projekce

Filmové projekce v Palace kině patřily k nezapomenutelným zážitkům mnoha obyvatel města. Pamětníci často vzpomínají na atmosféru velkého sálu s červenými plyšovými sedačkami a pozlacenými ornamenty, které dodávaly prostoru jedinečný nádech luxusu a elegance. Pan Jaroslav Novotný, který kino navštěvoval v 60. letech, vypráví o premiéře filmu Limonádový Joe, kdy byl sál tak přeplněný, že lidé seděli i na schodech a v uličkách. Tehdejší promítač, pan Václav Kratochvíl, musel dokonce přidat další projekci, aby uspokojil všechny zájemce.

Paní Marie Dvořáková vzpomíná na slavnostní uvedení filmu Marketa Lazarová v roce 1967, kdy do kina přijel osobně režisér František Vláčil a hlavní představitelka Magda Vášáryová. Před kinem se tehdy tvořily dlouhé fronty a atmosféra byla elektrizující. Mnoho diváků si tento večer pamatuje jako jeden z kulturních vrcholů té doby.

V sedmdesátých letech bylo Palace kino centrem filmového dění ve městě. Pravidelné sobotní večerní dvojprogramy přitahovaly diváky z širokého okolí. Pan František Malý, který pracoval jako uvaděč, vypráví o promítání bondovky Žiješ jenom dvakrát, kdy museli kvůli obrovskému zájmu otevřít i balkón, který byl běžně uzavřený. Vzpomíná také na speciální půlnoční projekce hororů, které byly mezi mladými velmi populární.

Významným momentem byla i projekce československé premiéry filmu Amadeus v roce 1984. Paní Helena Svobodová, která tehdy pracovala v pokladně kina, vzpomíná na mimořádnou atmosféru večera: Lidé přišli ve večerních róbách, muži v oblecích. Před začátkem filmu hrál v foyer smyčcový kvartet Mozartovy skladby. Bylo to něco výjimečného.

Poslední velkou událostí před rekonstrukcí kina byla retrospektivní přehlídka filmů Miloše Formana. Pan Josef Černý, dlouholetý kinař, popisuje, jak se na několik večerů vrátila do Palace kina atmosféra jeho zlaté éry. Promítaly se digitálně restaurované kopie a každý večer byl vyprodaný do posledního místa.

Pamětníci také často vzpomínají na technické vybavení kina. Promítací kabina byla vybavena projektory Meopta, které vydávaly charakteristický zvuk. Pan Karel Novák, který v kabině strávil přes třicet let jako promítač, říká: Ten zvuk projektorů byl jako tichá hudba. Když film běžel správně, všechno klapalo jako švýcarské hodinky. Vzpomíná také na přechod z formátu 35 mm na 70 mm, který znamenal významný kvalitativní skok v projekci.

Mnozí návštěvníci si pamatují i na slavné přestávky mezi jednotlivými díly filmu, kdy se v bufetu prodávaly legendární eskymo zmrzliny a sodovky. Paní Věra Horáková, která v bufetu pracovala přes dvacet let, vypráví o tom, jak během přestávek museli často doplňovat zásoby, protože návštěvnost byla obrovská.